Mistrovství světa Garlando 2006
30.07.2006
100 stolů, okolo 600 hráčů, cenový fond 50.000 Eur a milion zážitků. To bylo MS Garlando 2006 v Tullnu. Ani nevím, čím začít. Nejela jsem tam s velkým očekáváním, ale přijela jsem tak nadšená, že i já, zapřísáhlý nehráč stolního fotbalu jsem se otočila ve svém názoru o 180° a začnu se přece jen fotbalu věnovat i jako hráč. Tak moc na mě tento turnaj zapůsobil.
Nebyli to jen hráči, jako Frederico Collignon nebo Jamal Allalou, Billy Pappas a další, ale celá atmosféra, která všechny přítomné musela bez pochyby absolutně uchvátit. To, co nemůže nikdo z Čechů, kromě nás z FSSK, říct, je ,že my jsme tam byli od prvního míčku, až po poslední výstřel.
Největší fenomén celého turnaje má jednoznačné jméno Frederico Collignon. Jako hráč je téměř bůh, jako člověk je milý, příjemný a ochotný do nekonečna se podepisovat na všechny ty drobné předměty, které mu jeho fanoušci předkládají. O jeho hře nemá smysl mluvit, kdo neviděl, neuvěří. Protlačí míček do branky i tam, kde se zdá, že žádná, ani sebe menší dírka není. Nejvíce mě ale překvapila jeho osobnost. Je stále klidný a vyrovnaný. Když hrál D.Y.P. s Karlem Šebestou, nejen, že se ho snažil něco naučit, ale hlavně byl k němu přátelský a ochotný mu cokoliv vysvětlit a neustále se s námi fotit. Když nestál u stolu a nevyhrával, tak se věnoval svému malému synovi, kterému je rok a 3 měsíce, jmenuje se Kilián a v budoucnu se může celý fotbalový svět těšit na neuvěřitelnou dvojici Frederico a Kilián Collignonovi. Už dneska je schopný se v kočárku postavit a chytit správné tyčku v útoku. O Fredovi by se daly psát celé romány, ale také se dá jeho celá osobnost vyjádřit slovy NEUVĚŘITELNÝ FOOSBALLOVÝ BŮH A ČLOVĚK.
Další román by se dal napsat o Karlovi Šebestovi. Jeho název by mohl být "Jak amatér se mistrem světa stal". Karel ani nevěděl, kdo vlastně Collignon je. Během prvního dne se sním dostal na nejhůře 5.místo. Během dalších dnů čekal Karel vždycky od 9 hodin od rána do 1 hodiny v noci na to, až dohraje losované dvojice. Vždy si zahrál jeden zápas denně a pak čekal a čekal. Dočkal se. Dne 29.7.2006 získal první Čech v celé historii foosballu titul mistra světa. Karel je člověk, který měl fotbal jako zábavu, není ani registrovaným hráčem ČFO a přijel si do Tullnu jenom „ťuknout" a podívat se na ty velké hráče světa.Nakonec s tím největším z největších měl možnost hrát a vyhrál. No, kdo by to byl kdy řekl?☺
Osobně jsme se seznámili s Wolfgangem Reszlerem a Ludwigem Riegerem. Jsou to strašně fajn kluci, kteří si s námi i ochotně a rádi zahráli. A po pravdě, všichni ti nejlepší jsou strašně milí. Pappas, Atha, Suvajac a další. Jenom Jamal Allalou, nás všechny trochu vytáčel. Spal vedle nás v kempu a celé noci jsme poslouchali jeho teorie o fotbalu, jeho víře a vodě. Jako profesionál nás hodně překvapil. Je extrémně výbušný a jakmile prohrává, ztrácí klid a vyrovnanost. To ale nemění nic na tom, že je to jeden z nejlepších hráčů světa.
Ráda bych se také zmínila o české účasti. Zklamání je asi nejvhodnější slovo. Reprezentace se pomalu rozpadala a její členové odjížděli aniž by dohráli Nacional cup. Účast měla být hojná. Nakonec jsme tam po celou dobu byli jen my, tedy nás sedm z FSSK. Ostatní přijížděli a odjížděli po jednom nebo dvou dnech. 2 Češi byli diskvalifikováni a jeden od toho nebyl daleko. Prostě jedna věc, které se musíme naučit, je disciplína. Ale byly i světlé okamžiky, jako např. výsledek Vojty Nykodýma a Michal Poda, kterým se povedlo umístit se v první desítce Semi-Pro Doubles a než se národní tým rozpadl, tak si taky vedl docela slušně.
Na konec jedno velké, velké díky. To patří Marianovi Drabikovi. Jen díky němu jsme měli možnost si popovídat s mnohými hráči světové špičky. Staral se o nás a pomáhal nám se všemi problémy nebo nedorozuměními, které nás potkaly. Stal se pro nás nepostradatelným jako organizátor, ale hlavně jako kamarád. Takže ještě jednou DÍKY MOC.